Letošní rok přeje bohaté úrodě nejen zeleniny a ovoce, ale i dřevinám. Trvalé teplo, pravidelné deště a vrby skutečně rostly jako z vody. Bylo potřeba přistoupit k jejich redukci, abychom předešli případným problémům. K zimnímu sběru vrbových prutů jsme přidali i letní mezisběr.
Po delším čase nás navštívil náš kamarád stavař, se kterým jsem konzultoval stav domu před jeho koupí, sám zahrádkář a pěstitel. A vedle jiných témat ohledem permakultury vs. orebného hospodaření přišla řeč i na plzáky, které trápí letos každého bez rozdílu způsobu pěstování.
Loňský rok ukončil sezónu pěstování zeleniny o něco dřív, než po jiné roky, kdy jsme vydrželi až do 17. listopadu. Na rozdíl od sousedů, kteří končí sezonu pěstování zeleniny podle kalendáře už z září, my pěstujeme papriky, rajčata a okurky, ale i jinou zeleninu, až do té doby, co to počasí dovolí. Protože nejlépe se zelenina „skladuje“ přímo na záhonu. Ale mráz nevydrží a tehdy ji musíme úplně obrat.
Ořechy všeobecně patří k plodům, které se dobře a lehce skladují, dokonce bez potřeby trvalého přísunu energie. A jako potravina jsou velmi výživné a hodnotné. A aby člověk „nedával všechna vejce do jednoho košíku“, tak kromě vlašských ořechů pěstujeme i lískové ořechy. A chceme jich pěstovat víc.
Jeden stromek je fajn, pořádný strom je lepší. No když se na jaře objeví mráz nebo v létě sucho, nebo snad kvetou stromy v chladu a včely nelétají, tehdy přijde vhod mít těch stromů víc, aby alespoň nějaké ovoce bylo. Protože když se daří, tak co s ovocem, když je ho hodně, je nejmenší problém. A tak jsme vysadili další čtyři ovocné stromy.
Každý rok se těšíme na konec léta a dozrávající hokaido. Vaříme si z nich krémovou polévku i pečeme nakrájené na kostky jako brambory k masu. Veliká výhoda dýní hokaido je skutečnost, že se dají jednoduše skladovat při nižší pokojové teplotě a vydrží takto až do jarních měsíců. Takže bez nároku na náročné zpracování nebo skladování, bez nároku na dodatečnou energii.
Hospodyňky jsou posedlé čistotou víc, než my hospodáři 😉 a tak vše utírají, umývají, oplachují, zametají a vysávají. Ne nestěžuji si, díky jim žijeme v čistotě a tím i ve zdraví. Ale na to všechno potřebují své vybavení a spotřebují i hodně spotřebního materiálu. Různé hadříky, houbičky a jiné, nám mužům často neznámé věci. Proto je lepší s nimi na nákup do drogerie nechodit. Anebo je přesvědčit, aby začaly v zahradě vedle jiné zeleniny pěstovat lufu, v podstatě domácí potřeby do domácnosti, které jsou ekologické a ekonomické. Lufa je obnovitelný zdroj, který nás nestojí žádné peníze a hodně jich dokáže ušetřit.
Když jsou rostlinky malé, těšíme se z toho, jak hezky rostou a dělají nám radost. Vypadají mile, malé kytky ve velkém květináči. No přijde čas, kdy rostlina vyroste, květináč jí začne být malý. Nejen, že substrát rychle obschne a je potřeba ho často zalévat, velká rostlina převáží teď už malý a lehký květináč a stačí slabší vítr, aby to vše převrátil. A poškodil pěstovanou rostlinu. Co se s tím dá udělat a jak rostlinu ochránit?
Nejdu vás strašit žádnou tragédií v okolí. Jen mi jeden známý připomenul, jaké titulky se před desítkami let občas objevili v černé kronice i zahrádkářských časopisů. Bylo to v souvislosti s prohlídkou fotovoltaické elektrárny a kousek dál stojící elektrické sekačky se sběrným košem, pomocí které také při udržování trávníku šetřím náklady na péči o naše hospodářství. Proč se takové události nemusím bát?
Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.