Zahrada nemusí sloužit jen k pěstování tradiční zeleniny a ovoce. Stále větší oblibě se těší méně obvyklé a velmi vděčné rostliny, které při minimální péči přinášejí bohatou úrodu. Mezi takové poklady patří muchovník (často nazývaný kanadská či aljašská borůvka) a ačokča (známá jako paprikookurka). Obě rostliny jsou mimořádně odolné a v zahradě s nimi zažijete spoustu radosti.
Když někomu řeknu, že peníze vražené do nákupu dalšího pozemku nám šetří peníze na rehabilitaci či fitness centrum, většina lidí se na mě dívá jako na vadného. No člověk nemusí být zrovna po operaci, úrazu či nemoci, aby potřeboval pohyb a posilování. A to všechno nám zahrada, kromě jiných benefitů, poskytuje.
O svou úrodu se hospodář musí postarat, nechce-li hladovět. A tak co jsme posbírali rybíz, angrešt, zimolezy, muchovníky i jahody, dozrává další ovoce, na které mají zálusk škodci. Naštěstí se nejedná o žádnou chemii, ochrana plodů arónie na keřích je čistě mechanická.
Zahrádkaření přináší nejen radost z pobytu venku, ale také možnost vypěstovat si vlastní zdravé potraviny v BIO kvalitě. Mezi plodiny, které si v posledních letech získávají stále větší oblibu, patří brambory a stále populárnější topinambury. Ačkoliv se v mnoha ohledech pěstují podobně, každá z těchto plodin má svá jedinečná specifika a obrovský přínos pro náš jídelníček.
Technické výrobky z Lidlu na tomto webu zmíním často. Ať už pod starou značkou Florabest, nebo novou Parkside. Považuji je za kvalitní pro hobby či hospodářské použití při rozumné ceně. Ale ne vždy se všechno podaří a jsou výrobky, které si už zřejmě v Lidlu nekoupím.
Když chcete nechat zesílit malý stromek anebo nemáte připravené vhodné místo, je dobré předpěstovat si ho v květináči. Ale dobré je myslet na fyziku, protože nikdo nemá výjimku z přírodních zákonů. A příroda neodpouští.
Po delším čase nás navštívil náš kamarád stavař, se kterým jsem konzultoval stav domu před jeho koupí, sám zahrádkář a pěstitel. A vedle jiných témat ohledem permakultury vs. orebného hospodaření přišla řeč i na plzáky, které trápí letos každého bez rozdílu způsobu pěstování.
Loňský rok ukončil sezónu pěstování zeleniny o něco dřív, než po jiné roky, kdy jsme vydrželi až do 17. listopadu. Na rozdíl od sousedů, kteří končí sezonu pěstování zeleniny podle kalendáře už z září, my pěstujeme papriky, rajčata a okurky, ale i jinou zeleninu, až do té doby, co to počasí dovolí. Protože nejlépe se zelenina „skladuje“ přímo na záhonu. Ale mráz nevydrží a tehdy ji musíme úplně obrat.
Ořechy všeobecně patří k plodům, které se dobře a lehce skladují, dokonce bez potřeby trvalého přísunu energie. A jako potravina jsou velmi výživné a hodnotné. A aby člověk „nedával všechna vejce do jednoho košíku“, tak kromě vlašských ořechů pěstujeme i lískové ořechy. A chceme jich pěstovat víc.
Jeden stromek je fajn, pořádný strom je lepší. No když se na jaře objeví mráz nebo v létě sucho, nebo snad kvetou stromy v chladu a včely nelétají, tehdy přijde vhod mít těch stromů víc, aby alespoň nějaké ovoce bylo. Protože když se daří, tak co s ovocem, když je ho hodně, je nejmenší problém. A tak jsme vysadili další čtyři ovocné stromy.