Letošní rok přeje bohaté úrodě nejen zeleniny a ovoce, ale i dřevinám. Trvalé teplo, pravidelné deště a vrby skutečně rostly jako z vody. Bylo potřeba přistoupit k jejich redukci, abychom předešli případným problémům. K zimnímu sběru vrbových prutů jsme přidali i letní mezisběr.
Po delším čase nás navštívil náš kamarád stavař, se kterým jsem konzultoval stav domu před jeho koupí, sám zahrádkář a pěstitel. A vedle jiných témat ohledem permakultury vs. orebného hospodaření přišla řeč i na plzáky, které trápí letos každého bez rozdílu způsobu pěstování.
Loňský rok ukončil sezónu pěstování zeleniny o něco dřív, než po jiné roky, kdy jsme vydrželi až do 17. listopadu. Na rozdíl od sousedů, kteří končí sezonu pěstování zeleniny podle kalendáře už z září, my pěstujeme papriky, rajčata a okurky, ale i jinou zeleninu, až do té doby, co to počasí dovolí. Protože nejlépe se zelenina „skladuje“ přímo na záhonu. Ale mráz nevydrží a tehdy ji musíme úplně obrat.
Ořechy všeobecně patří k plodům, které se dobře a lehce skladují, dokonce bez potřeby trvalého přísunu energie. A jako potravina jsou velmi výživné a hodnotné. A aby člověk „nedával všechna vejce do jednoho košíku“, tak kromě vlašských ořechů pěstujeme i lískové ořechy. A chceme jich pěstovat víc.
Každý rok se těšíme na konec léta a dozrávající hokaido. Vaříme si z nich krémovou polévku i pečeme nakrájené na kostky jako brambory k masu. Veliká výhoda dýní hokaido je skutečnost, že se dají jednoduše skladovat při nižší pokojové teplotě a vydrží takto až do jarních měsíců. Takže bez nároku na náročné zpracování nebo skladování, bez nároku na dodatečnou energii.
Jako malé dítě jsem dostal často úkol při přípravě švestkových povidel: dlouhé hodiny ho na sporáku míchat. Takováto představa trávení „mladosti“ se mi vůbec nelíbila. Jednak už nejsem malý kluk, jednak mám i jinou práci. A tak přítelkyně přišla s nápadem.
Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.
Uvedená otázka se zdá být zbytečná. V našich končinách bývá zvykem, že papriky, rajčata nebo kedlubny se vysazují ze sazenic, někdo to dělá i s okurkami, ale kořenová zelenina se vysévá do půdy ze semen. Podobně i hrách nebo fazole. Základním principem při rozhodování, zda vysévat do půdy nebo dělat nejprve sazenice, je teplota půdy a doba klíčení, které rostliny vyžadují. No ale v posledním období začíná do celého procesu „mluvit“ další faktor. I když i ten souvisí s teplotami.
Voda je líná, ta do kopce nepoteče – takto lakonicky zkonstatoval můj strýc při jedné návštěvě u nás na pozemku, co je potřeba mít na paměti pokaždé, když uvažujeme o vodě na pozemku a na stavbě. Zkušený stavař – starý praktik mé nejen naučil základům proutkaření, ale i chování se k vodě jako takové. A vždy si na jeho slova vzpomenu, kdykoliv se bavím anebo slyším o tom, jak se někdo trápí s vodou. Až už jejím přebytkem nebo nedostatkem. Typickým příkladem v zahradě jsou vyvýšené záhony. Jedněmi zbožňované, druhými zatracované. Snad proto, že pořád nepochopili jejich princip a jak je používat.
Letos ještě nebylo takové sucho, aby začaly usychat rostliny, zejména když je máme mulčované jehličím z vánočních stromků a senem. Ze šťavnatých malin se v průběhu několika dní staly sušenky, doslova ze šťávy vycucané torza plodů. Na zaplakání. Dal jsem si tu námahu a věnoval problému trochu času, nakonec mě ale zjištění přímo šokovalo. V sousedství dva včelaři chovají včely medonosné, ale zřejmě minimálně jeden to nedělá dost dobře.