Zahradní nůžky z Lidlu? Už raději ne!
Technické výrobky z Lidlu na tomto webu zmíním často. Ať už pod starou značkou Florabest, nebo novou Parkside. Považuji je za kvalitní pro hobby či hospodářské použití při rozumné ceně. Ale ne vždy se všechno podaří a jsou výrobky, které si už zřejmě v Lidlu nekoupím.
K mým oblíbeným patřily i zahradní nůžky z tohoto řetězce. Dobře padly do ruky, byly z kvalitního materiálu, dlouho vydržely, dobře stříhaly a nebyly drahé. V minulosti stály okolo stopadesáti korun, což je oproti profesionálním nůžkám pakatel, a na to, co vydržely, jsem na ně nemohl říct křivého slova. A každému jsem je rád doporučoval. Jenže byly časy, byly, ale už jsou pryč.
Pro objektivitu však musím popsat, jak já ty zahradní nůžky Parkside používám.
Nejsem žádný ovocnář, nestříhám ovocné stromy ani keře a už vůbec ne kytky. Všechny okrasné i užitkové dřeviny má u nás na starosti moje polovička. Já jsem spíš ten likvidátor. Odstranění nadbytečných ostružiníků nebo už starých výhonů ostružin, šípků či rozrůstající se nebo staré trnky. Likvidace náletových dřevin v plotech a čištění pozemků. Příprava terénu pod nové ploty nebo masivní stříhání vrb v zimě, kde na čistotě a kvalitě řezu až tak nezáleží. Takže přistupuji k tomuto nářadí dost benevolentně a nedělám si nároky na špičkovou kvalitu nářadí a práce s ním. Na takové použití používáme skutečnou kvalitu od Fiskars a nebojíme se zaplatit za ni přiměřenou cenu. Ale pokud hrozí, že občas zastřihnu do starého a zapomenutého pletiva (po předchozích majitelích pozemků), tak je mi líto ničit Fiskars, a proto jsem zvolil levnější Parkside. Těch mi nebude líto, ale přitom dobře stříhají — minimálně na to, co od nich při této práci očekávám.
To, co předvádí Lidl se zahradními nůžkami minulý a tento rok, se nedá nazvat jinak než fraška. To, že mi po pěti letech na nůžkách praskne pružinka, nepovažuji za problém kvality. To je zkrátka věkem. Ale když se mi po pár týdnech začnou nůžky rozpadat, to už problém kvality je. Nejprve mi vypadla z nůžek páčka přepínající velikost otevření čelistí. Nůžky už stříhaly jen s malým rozevřením. No dobrá, dá se. Aspoň je nebudu přetěžovat. Ale když se mi začalo vyštípávat „železo“ proti ostří, to už mě štvalo. Trochu jsem to přebrousil, ale po pár týdnech jsem nůžky vyřadil. Další kus z podobné série dovedl protikus k dokonalosti. Spodem narovnaný, do boku vyhnutý. Strach a hrůza. To je dělají z bláta?
Tohle jaro jsem si koupil dvoje nové. Moje chyba, měl jsem si je lépe prohlédnout — plastové rukojeti v takové divné zelené barvě, kdo ví, u koho to dali vyrobit. Zkusil jsem s nimi stříhat v mých pracovních rukavicích, klouzalo to jako po slanině. Takže stříhat jen s levou rukavicí. A že byly konce střihů žvýkané? To při mé práci nevadilo. Co mě ale zdržovalo, bylo uvolňování zaseknutých čelistí. Po měsíci jsem koupil (já vím, moje chyba) opět další. Tentokrát už měly ty správné rukojeti ze správného materiálu a také správnou délku čelistí, ne jako ty minipidi dětské hračky.
V ruce neklouzaly, ale co je to za materiál? Jen trochu zelenější stonky a už se namísto střihu žvýkaly a samozřejmě ostří se vyhnulo do boku oproti protikusu. Tvrdý kov a pevný spoj si představuji jinak. Jak říkám, u mě je to na likvidaci náletů nebo zkracování do kotlíku, ale představa, že bychom s tímhle stříhali a ničili naše ovocné stromy a keře, mě polévá studeným potem. To je i zadarmo drahé a Fiskars jsou proti tomu levné, protože nenadělají škodu na stromech.
Takže za mě tomu dám poslední šanci. Celokovové nůžky, co budou v prodeji. A pak je raději hodím za psem — ale ne naším!
Zanechat odpověď