Voda je líná, ta do kopce nepoteče – takto lakonicky zkonstatoval můj strýc při jedné návštěvě u nás na pozemku, co je potřeba mít na paměti pokaždé, když uvažujeme o vodě na pozemku a na stavbě. Zkušený stavař – starý praktik mé nejen naučil základům proutkaření, ale i chování se k vodě jako takové. A vždy si na jeho slova vzpomenu, kdykoliv se bavím anebo slyším o tom, jak se někdo trápí s vodou. Až už jejím přebytkem nebo nedostatkem. Typickým příkladem v zahradě jsou vyvýšené záhony. Jedněmi zbožňované, druhými zatracované. Snad proto, že pořád nepochopili jejich princip a jak je používat.

Vyvýšené záhony jsou v poslední době moderní. Vidět to i podle toho,jak se reklama na ně zobrazuje v magazínech anebo jsou popularizované v televizních relacích. Kdo si koupí stavebnici vyvýšeného záhonu a naplní ho substrátem ze stejného inzerátu, ten se celkem jisté zařadí do druhé skupiny nespokojených. No na vině není vyvýšený záhon, ale jeho uživatel, hloupý uživatel. Protože vyvýšený záhon má ne vypadat, on má fungovat.

Jak zavlažovat vyvýšený záhon

My ve vyvýšeném záhonu pěstujeme převážně rajčata, papriky, cibuli, kedlubny. Podle druhu zeleniny je zaléváme každý den (papriky 4 litry, rajčata 3 litry – má kořeny hlouběji, ať si vodu hledá) anebo každý třetí den (rajčata velké rostliny). Je to asi 90 litrů při intenzivním zavlažování v horkém létě, přičemž záhon má plochu 12,5 m2 a objem 12 m3, z toho polovina je pod zemí. Sbíráme z něj asi 70 kilo rajčat a 20 kilo paprik i spousty jiné zeleniny.

Když slyším, jak někdo do vyvýšeného záhonu asi 1 m2 plochy a 0,7 m3 objemu (vše nad zemí) napustí každý večer asi sto litrů vody a stěžuje si, že vyvýšené záhony není možné uzalévat, protože vyvýšený záhon si nenasaje vodu ze země ani ji neudrží, vzpomenu si na strýce a na to, co by on, nestudovaný člověk řekl tomu studovanému. A co mám ve zvyku říkat já, když někdo arogantně odmítá přijmout úplně jednoduché argumenty: „To není pro hloupé“. Protože i při stavbě vyvýšeného záhonu i při používání vyvýšeného záhonu je potřebné přemýšlet.

Já neočekávám, že vyvýšený záhon bude vodu z povrchu země nasávat. Ani zespoda. A na to nepotřebuji vysokou školu. Protože voda do kopce skutečné sama nepoteče, na to potřebuje energii, nejčastěji zprostředkovanou čerpadlem. A ano, sousedé jsou nuceni používat čerpadlo,aby vodu do vyvýšeného záhonu dopravili. Vlastně se jim splnilo, co si přáli. Tak proč si potom stěžují, že vyvýšený záhon vodu, kterou mu dopravili oni, neudrží? Nu při kopírování je potřeba dávat pozor 😉

Složení vyvýšeného záhonu

Jednou jsme jedná návštěvě řekli, že vyvýšený záhon je skvělý kromě jiného i proto, že se do něj dá uklidit zahrada. A vysvětlili jsme jim složení a funkci jednotlivých vrstev. Když jsme asi za měsíc přijeli na návštěvu, jaké bylo naše překvapení, když z posledního, ještě nedokončeného vyvýšeného záhonu na nás koukala pomačkaná PET láhev a starý plechový hrnec… Skutečně si do záhonů uklidili celou zahradu.

My jsme do vyvýšených záhonů „uklidili“ tři staré suché ovocné stromy, haldu sena, vrstvu hnoje ze zrušeného ovčína, doporučujeme i samotné větve a posečenou trávu. Čím jsou silnější jednotlivé frakce, tím déle se budou složky rozkládat a tím déle budou tyto vrstvy v záhoně fungovat. Ano, vyvýšený záhon má fungovat, ne vypadat. Má nám pěstování ulehčovat, ne komplikovat. Ale jak říkám, je potřeba u toho přemýšlet a dělat to na efektivnost, ne na efekt.

Staré dřevo nasákáva vodu jako houba, později postupně uvolňuje živiny. Větve nebo seno se rozkládá rychleji, živiny uvolní dříve. Proto je důležité dodržet vrstvení a každý rok doplňovat substrát, protože rozkladem se vrstvy snižují. Když je část vyvýšeného záhonu v zemi, ve vykopané jámě, tak voda z deště steče do této jámy, hrubé dřevo leží vždy ve vodě. Podpovrchová voda s ev této jámě hromadí, jako ve studni, a dřevo je vždy ve vodě. Jestli je krásný vyvýšený záhon postaven jen na povrchu, nedejbože na betonovém chodníku, všechna „přebytečná“ voda z deště nebo závlahy proteče a je navždy ztracena.

Tlející hnůj i vrstva sena/trávy uvnitř je ideální na zadržování vody, protože vodu drží uhlíková frakce půdy, humus. Ne písek, ne lehký substrát z hypermarketu. Když je takovýto záhon navíc mulčovaný slámou, voda se ani nevypařuje z povrchu a proto není potřeba ani tolik ani tak často vyvýšený záhon zavlažovat. jak říkám, stačí přemýšlet.

Důležité je vědět, jak dlouhé kořeny pěstované rostliny mohou mít. Má-li rajče kořen až dva metry dlouhý, je zbytečné ho zalévat hrníčkem vody každý den, protože si vypěstuje podpovrchové kořeny a bude očekávat závlahu dvakrát denně, v opačném případě uschne. No jestli ji dáme při výsadbě kýbl vody, která bude protékat dolů jako balík skrz substrátové vrstvy, rajče „pošle“ kořeny za vodou. Stačí to několikrát zopakovat a rajče bude vodu nasávat z té metrové hloubky od tlustého dřeva. Vodu nebude nasávat záhon, ale rostliny. I se živinami. Ušetříte za uměla hnojiva a budete jíst zdravou zeleninu.

Naučte se principy

Každý děj, který se okolo nás má odehrávat, si stačí představit jako kino. Kdo nemá představivost, musí si to nastudovat. Spousta studovaných má jen dobrou paměť, odrecitovali na zkoušce slova přednášejícího. Proč si ale v každé situaci myslí, že na vše přijdou sami, když v podstatě jsou jen konzervátoři starých řešení? A na otázku „Proč (by to mělo tak fungovat)“ hledají výmluvy namísto argumentů.

Slyšel jsem už mockrát, že půda se nemění a i pěstování bylo „vynalezeno“ už dávno, tak co je tady potřeba hledat nového. Jistě, půda je ta samá, mění se však náš pohled na její složení a procesy v ní, zjišťujeme nové poznatky o vzájemném působení bakterií, hub a kořínků. Je dobré tyto informace alespoň po očku sledovat a případně i ve své zahradě vyzkoušet. Ale mění se i podmínky, počasí, podnebí, ve kterém pracujeme. Staré pranostiky neplatí, staré zkušenosti ztrácejí na pravdivosti.

Ale nic není povinné, ani se učit nové věci a způsoby, ani přežití. Vaše ani vaší zahrady.