Rajčata patří spolu s paprikami k nejpěstovanější zelenině. Každý rok pěstujeme zejména na vyvýšených záhonech cca třicet keříčkových sazenic, občas se ujde i jiným místům. A když se zadaří, z každého keříčku máme nejméně pět kilogramů červených zralých plodů, rekord máme devět kilo z jedné sazenice 
Takže konzervativní odhad je kolem 150 kilogramů rajčat. Co s nimi?
Hospodaření s vodou se v posledních letech stává jedním z největších témat pro každého zahrádkáře. Klimatické změny přinášejí období extrémních veder střídaná přívalovými dešti a spoléhat se na každodenní zálivku pitnou vodou z kohoutku už není ani udržitelné, ani levné. Tajemství prosperující zahrady přitom nespočívá v neustálém nošení konví, ale v chytrých opatřeních, která dokážou vodu v krajině a půdě udržet.
Zahrádkaření přináší nejen radost z pobytu venku, ale také možnost vypěstovat si vlastní zdravé potraviny v BIO kvalitě. Mezi plodiny, které si v posledních letech získávají stále větší oblibu, patří brambory a stále populárnější topinambury. Ačkoliv se v mnoha ohledech pěstují podobně, každá z těchto plodin má svá jedinečná specifika a obrovský přínos pro náš jídelníček.
Do naší zahrady ve svahu chodíme rádi a rádi se o ni staráme. Za těch deset let se nám trochu rozrostla 😉 a tak je velkou výhodou, že jsme si péči o ni hned na začátku rozdělili. Tak nikdo tomu druhému „neleze do zelí“ a naše zahrada jen prosperuje.
Postěžoval si jeden starší z rodiny. „No a co?“, odpověděl jsem já. Protože pro mne to není problém a to nebydlím ve městě. Jsem hospodář stejně jako on, a i když to nepřizná, náš pozemek, a tím i úroda, je o hodně větší, jako jeho, i když se tváří jako mistr světa. Mě by se sucho dotklo daleko víc, protože máme víc zeleniny, víc stromů a víc ovocných keřů, ale i víc rozumu. Proč nám dlouhotrvající sucho (tolik) nevadí?
Po delším čase nás navštívil náš kamarád stavař, se kterým jsem konzultoval stav domu před jeho koupí, sám zahrádkář a pěstitel. A vedle jiných témat ohledem permakultury vs. orebného hospodaření přišla řeč i na plzáky, které trápí letos každého bez rozdílu způsobu pěstování.
Loňský rok ukončil sezónu pěstování zeleniny o něco dřív, než po jiné roky, kdy jsme vydrželi až do 17. listopadu. Na rozdíl od sousedů, kteří končí sezonu pěstování zeleniny podle kalendáře už z září, my pěstujeme papriky, rajčata a okurky, ale i jinou zeleninu, až do té doby, co to počasí dovolí. Protože nejlépe se zelenina „skladuje“ přímo na záhonu. Ale mráz nevydrží a tehdy ji musíme úplně obrat.
Každý rok se těšíme na konec léta a dozrávající hokaido. Vaříme si z nich krémovou polévku i pečeme nakrájené na kostky jako brambory k masu. Veliká výhoda dýní hokaido je skutečnost, že se dají jednoduše skladovat při nižší pokojové teplotě a vydrží takto až do jarních měsíců. Takže bez nároku na náročné zpracování nebo skladování, bez nároku na dodatečnou energii.
Hospodyňky jsou posedlé čistotou víc, než my hospodáři 😉 a tak vše utírají, umývají, oplachují, zametají a vysávají. Ne nestěžuji si, díky jim žijeme v čistotě a tím i ve zdraví. Ale na to všechno potřebují své vybavení a spotřebují i hodně spotřebního materiálu. Různé hadříky, houbičky a jiné, nám mužům často neznámé věci. Proto je lepší s nimi na nákup do drogerie nechodit. Anebo je přesvědčit, aby začaly v zahradě vedle jiné zeleniny pěstovat lufu, v podstatě domácí potřeby do domácnosti, které jsou ekologické a ekonomické. Lufa je obnovitelný zdroj, který nás nestojí žádné peníze a hodně jich dokáže ušetřit.
Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.