Velikost záhonů pro zeleninu záleží na tom, kolik té zeleniny chcete pěstovat a také na velikosti zahrady. Do velké zahrady umístíte malý záhon snadno, do malé zahrady velký záhon nedáte ani náhodou. A stejná pravidla platí i pro vyvýšené záhony. Nedávno jsme psali o zakládání německé kopy, tedy zjednodušené varianty vyvýšeného záhonu. Dnes si řekneme něco o budování opravdu velkého vyvýšeného záhonu, na kterém můžete pěstovat zeleninu, pokud máte skutečně velkou zahradu. Ty naše měly po 14 m2.

Ve zkratce připomenu tři základní výhody vyvýšeného záhonu:

– práce kolem zeleniny bez ohýbání šetří námahu i zdraví zahrádkáře, usnadňuje pěstování i sklizeň zeleniny
– zabudování starých stromů, hnoje a jiného zeleného odpadu prohnojí půdu v ​​záhoně
– rozkladné procesy v záhoně zvyšují teplotu substrátu, tím se prodlužuje vegetační doba pěstované zeleniny až do podzimu

Čím větší kusy dřeva do záhonu zabudujeme, tím déle trvá rozklad a tím déle nám vyvýšený záhon vydrží. Po „spotřebování“ všeho materiálu v záhoně je vhodné substrát použít na běžné záhony nebo k ovocným stromům.

Pokud máme k dispozici kmeny stromů hrubé přes 30 centimetrů, máme k dispozici materiál s dobou rozkladu okolo 10 let. Samozřejmě, že tenčí kmeny a větve se rozloží dříve, ale to je princip vyvýšeného záhonu: postupný rozklad různého materiálu během delšího období. Při plánované „životnosti“ materiálu deset a více let si můžeme dovolit vyrobit pro vyvýšený záhon pevnou ohradu z hrubých fošen. Není levná, ale když se cena rozloží na delší období, užitek z vyvýšeného záhonu převáží náklady na jeho vybudování.

Ve své zahradě jsme postavili dva vyvýšené záhony o rozměrech 9 x 1,5 m.

Základem jsou dřevěné fošny hrubé 5 cm z modřínu, dlouhé tři metry a široké 15 a 20 cm. Spojené jsou přes metrové hranoly průřezu 8 x 8 nebo 10 x 10 cm. Na spojování jsou použity ocelové vruty do dřeva 5 × 100 nebo raději 6 × 100 a tesařské ocelové úhelníky 60 × 60 s vruty 4 × 40. Jako nářadí potřebujeme ruční okružní pilu na zkracování fošen a sloupů a akumulátorovou utahovačku a vrtačku, ale dobře se bude dělat, pokud budete mít tři. Vyhnete se potřebě neustále měnit ptáci a bity.

Záhony stojí ve směru sever-jih. Je to proto, aby již od rána slunce ohřívalo boky záhonů, v poledne je velmi nepřehřívalo a odpoledne opět svítilo na boky.

Čím více materiálu můžeme do záhonu umístit, tím hlubší základ můžeme vykopat. Někdo jen odstraní vrstvu trávy, my jsme dali minibagrem vykopat půl metru hluboké jámy. Ručně by to trvalo týden, minibagrem dvě hodiny. Snažili jsme se co nejpřesněji dodržet vyměřený tvar, ale nevyhnuli jsme se pozdějším drobným úpravám terénu. Vzdálenost záhonů je jeden metr, po osazení obruby bude světlost 90 centimetrů. Dost na elektrické kolečko, sekačku i volný pohyb zahrádkáře.

Na začátek je třeba osadit dva rohové sloupky a k nim připevnit spodní fošny šířky 20 cm. Vše neustále kontrolováno vodováhou a spojené truhlářskými svěrkami. Teprve po důkladné kontrole kolmosti a rovinnosti přijde na řadu sešroubování.

Každou druhou fošnu zpevníme za pomoci ocelového úhelníku.

Postupně namontujeme všechny fošny kolem základu vyvýšeného záhonu. Na jedné straně ale necháme jen spodní fošny, je to pro snadnější vkládání materiálu na dno záhonu.

Uvnitř záhonu je třeba zpevnit konstrukci dvěma řadami fošen mezi sloupkami (na snímku jsou jen spodní výztuhy, nad ně přijde ještě vrchní dvojice), aby hmotnost zeminy později neroztláčela záhony.

Základem rozkladných procesů dřevnatých materiálů uvnitř záhonů jsou žížaly. Abychom je ochránili před krtmi, na dno a boky základu záhonu položíme síť proti krtkům a upevníme ji k půdě například dlouhými hřebíky.

Protože v záhoně se dále chodí, je dobré ochránit síť před přetržením botami vrstvou sena nebo slámy. Dřevo zas chrání před přímým kontaktem s vlhkou zemí nopová fólie. Prodlouží životnost obruby záhonu. Fólii montujeme tak, že se výstupky dotýká dřeva, tím vzniknou kanálky, které odvětrávají vlhkost z okolí dřeva. Připevnit nopovou fólií můžete pomocí spinkovačky na více místech. Spinkovat jen v jedné řadě nestačí, ulehnutá zem je schopná fólii od dřeva odtrhnout.

Nyní nastupuje ta těžší část práce na vyvýšeném záhonu. Do jeho nitra je třeba vložit popílené kmeny stromů v jedné vrstvě. I když je tloušťka kmenů různá, měli bychom vytvořit rovnoměrnou vrstvu. Na délce kmenů nebo hrubých větví nezáleží, ale jde o to, jakou váhu unesete. Pokud nemáme na pozemku dost starých suchých stromů, které můžeme spílit, koupíme palivové dřevo, metrovici. Bývá levné. Vyvýšený záhon má ale právě tu výhodu, že do něj uklidíme to, co mnozí jiní zahrádkáři považují za odpad a spálí ho. My ho zrecyklujeme na výživný substrát pro pěstování zeleniny.

Na kmeny a hrubé větve přijdou tenčí větve a větvičky, které pokryjeme trávou nebo starým senem. Na seno položíme kusy trávy s kořeny z výkopu (drny). Klademe je trávou dolů a kořeny nahoru.

Další vrstvu tvoří hnůj. V našem přijde ovčí, neboť byl na pozemku, ale i kravský můžete použít. Deset centimetrová vrstva úplně stačí.

Je dobré, když mezi posledními vrstvami je přestávka tak týden, deset dní. To umožní vrstvě větve i sena trochu ulehnout pod váhou vrchních vrstev. Když mezitím vydatně proprší, je to jen výhodné.

Na hnůj už přijde zemina z vykopaného základu. Pokud děláte vyvýšený záhon s předstihem několika týdnů, nechte zeminu, pokud jí máte dostatek, nad úroveň obruby. Musíte totiž počítat s tím, že zem ve vyvýšeném záhonu slehne a klidně i o deset centimetrů za pár týdnů.

Vysázené sazenice ve vyvýšeném záhonu zamulčujte vrstvou slámy asi 5 cm. Zabrání vypařování vody ze záhonu, nedovolí vyrůst plevelům. Vrchní vrstva zeminy ve vyvýšeném záhonu neztvrdne, nebude ji třeba okopávat a nemusíte záhon plít.

My jsme v takovém záhoně pěstovali papriky, rajčata, lilky, kedlubny. Pokud přijdou velké deště, přebytečná voda vsákne do nižších vrstev a nemusíte se bát zahnívání kořenů zeleniny. Pokud je sucho, polévali jsme hadicí z nedaleké nádrže na odstátou vodu rovnou ke kořenům, ale mulč ze slámy brání přílišnému vypařování vody. A pokud si bohaté stonky trochu lehli, plody ležely na slámě, ale ne v blátě.

A celou práci kolem vyvýšeného záhonu děláte vestoje, bez bolavých ohnutých zad.

Pokud potřebujete detailnější návod na sestrojení vyvýšeného záhonu, najdete ho zde.

Nezapomeňte, že rozklad materiálu na živiny v záhoně probíhá neustále, a tedy neustále vám bude klesat úroveň substrátu v záhoně. Tedy každé jaro budete muset doplnit substrát. První roky takových 10 cm, což při ploše 14 m2 představuje asi jeden a půl kubíku materiálu! Měli byste na to myslet včas. Část objemu vám může zajistit sláma ze starého mulče, kterou na záhoně necháte a na jaře ji zaházíte substrátem. Ten získáte kompostováním drobných zelených výhonků, trávy a zeleninového odpadu z kuchyně. Případně štěpkováním větví z řezu stromů nebo révy. Zbytky rajčat, paprik a jiné zeleniny po podzimním sklizni také poskytnou mnoho suroviny do kompostu, ale musíte počítat alespoň rok s jeho rozkladem na humus.

Vyvýšený záhon představuje dominantu zeleninové části zahrady, šetří námahu a snižuje náklady na odvoz odpadu i nákup hnojiv. Šetří vodu na zalévání. Pokud ho jednou začnete používat, už nebudete chtít pěstovat zeleninu jinak. Investice peněz i námahy do jeho vybudování se určitě vyplatí.