Pěstování zeleniny ve vědrech
Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.
Vždy, když se mi někdo stěžoval, že mu semena nevzešly, jsem mu citoval jednu malou poznámku z Daněkova webu, že když cestoval po Novém Zélandu, nikdo tam nesel do půdy, protože by všechno vyžrala havěť v ní žijící. Že vše vysazují jako hotové sazenice. Umíte si představit vysazovat sazenice mrkve nebo petrželu? Sazenice okurek, kedluben, to nám přijde normální.
No proč se bavit o sazenicích, vysetých do osobitních nádob a potom přesazovaných jako malé rostlinky do záhonů, když to můžeme udělat jedním vrzem? V minulosti jsme zkoušeli některé rostliny vysít do hranatých kalfasů, ponořených do půdy. Samozřejmě, pro vodní režim byly vybaveny patřičným počtem patřičně velkých otvorů na dně v bocích. No a tyto díry využila i ona havěť a zdecimovala nám nejen ředkvičky, ale i mrkev. Tudy cesta nevede.
Řešením je nechat nádoby nad zemí. Jako přiměřeně velké a přiměřeně laciné se nám jeví stavební vědra o objemu 20 litrů. Lehké, levné, z plastu, takže nereziví a dlouho vydrží. A když je koupíte na internetu dvacet najednou, tak ani to poštovné není takové hrozné po přepočtu na kus.
Stavební vědra nemůžou být děravá a vědra pro zahrádkáře díry musí mít. Tak jsme do každého z nich vyvrtal Forstnerovým vrtákem průměru 20 mm čtyři díry nad dnem tak, aby spodní okraj byl asi 2 cm nad dnem. To zajistí, že voda úplně z vědra nevyteče, trochu zásoby v něm zůstane, ale je-li vody moc, má kudy odtéct, aby kořeny neshnily.
Do takto připravených věder už můžete vysévat. Pravda, nejprve je musíte naplnit substrátem. My jsme smíchali asi 20 let starý zvětralý hnůj se zeminou z výkopu na zahradě. A pak už vyseli rukolu, ředkvičky, rajčata, dokonce i brambory. Hotová vědra jsme postavili většinou na vyvýšenou podložku, abychom ztěžili zejména plzákům dostat se k šťavnaté pochoutce.
Samozřejmě, že takovéto nádoby je potřeba častěji zavlažovat, než klasický mulčovaný záhon, ale péče o ně byla radost, když jsme viděli, jak ve vědrech všechno prosperuje!
Jaká je úroda ve vědrech?
Mohl bych to napsat, ale nevím to úplně přesně. Mnohé z věder jsme před prvními mrazy přenesli do starého domu, a mnohé tam jsou doteď. Ale v podstatě se dá po kontrole několika věder brambor říct, že vychází asi jedno kilo brambor z jednoho vědra s jednou zasazenou bramborou, asi 50 gramů velkou. Bez přihrnování, bez okopávání, bez stříkání. A bez skladování ve sklepě a strachu z vyklíčení. Skladované jsou ve vědrech, bez vnatě, vyberou se před plánovaným nedělním obědem.
Mrkve bylo též celkem dost, i když nebyly všechny úplně stejně velké, zřejmě by to chtělo lehčí substrát. Rajčata rostly obstojně, ale přece jen jim vyhovuje, když mohou mít delší kořen.
Substrát nemusí být problém
Samozřejmě soběstačnosti a nezávislosti neprospěje vysévat a vysazovat desítky věder do kupovaných substrátů. A ani kopat velké jámy na zahradě není nejlepší nápad, ať už máte pozemek jakkoli velký. Řešením je samozřejmě kompostování všeho zeleného ze zahrady, ať už uprostřed sezóny anebo po skončení pěstování zeleniny. U nás v kompostu končí i tráva ze sekačky, když je jí náhodou přebytek, a také trus z kurníku. A samozřejmě štěpka z několika sto kořenů vrby košíkářské. Kompostéry máme tři a připravujeme čtvrtý – máme fakt velký pozemek. No a když už máte množství rostlin ve vědrech i větších kalfasech a jednou za čas je přesazujete do půdy anebo jednoletky likvidujete, tak stačí „starou“ zeminu obohatit kompostem a znova použít v dalších, vlastně těch samých, nádobách.
Velká výhoda je mobilita. Má přijít období dešťů? Jednoduše vědra přeneseme pod střechu a nemusíme se bát přemokření. Podobně se dá regulovat i množství slunce/tepla.
Zimní uskladnění je bez problémů
Jako školák jsem se často zúčastňoval bramborových brigád. Brambory jsme nemuseli vykopávat, stačilo je jen sbírat za vyorávačem nebo „čertem“. No i tak z toho dost bolely záda od věčného shýbání se a ruce z nanášení těžkých kýblů. V domácích podmínkách sběr brambor nemusí trvat dlouho, ale vykopávat je, sbírat, odnášet – to je stejná dřina. A potom je probírat a oddělovat shnilé, aby nepokračovala zkáza těch ještě dobrých – zažil jsem také jako školák na prázdninách u babičky.
Úroda ze dvou věder
Brambory nebo mrkev jsme odnesli do starého domu, je tam přiměřená vlhkost a nemrzne. Brambory bez natě byly uložené tři vědra na sebe a poslední přikryté velkou plastovou miskou pod květináče, aby se do nich nedávaly myši. A vždy, když bylo potřeba, se jedno či dvě vědra převrátily a brambory „vykopaly“. Ještě i koncem března máme čerstvé „rané“ brambory od podzimu. Stejně tak mrkev. Od příští sezóny bude vše ve vědrech ve vlhké polozapuštěném sklepě.
Zanechat odpověď