Modely raket do zahrady nepatří
Každý, kdo má zahradu, ji nemá jen na nekonečnou dřinu, ale uvažuje i o tom, jak její prostor využít i na odpočinek, relax, rekreaci. Na pobyt s dětmi, ať už vlastními, nebo vnoučaty. Někdo jim odevzdává zkušenosti, někdo jim jen jednoduše dělá program, protože moderní děti, tak jak je společnost a jejich rodiče vychovali, se nudí, samy se zabavit nedovedou a když jsou na zahradě, sedí pod stromem ve stínu, aby se jin neleskl displej mobilního telefonu. No pouštět rakety s reaktivním motorem v létě na zahradě není dobrý nápad, od dospělého určitě ne.
Navzdory tomu se stalo. Možná jsem jako bývalý hasič a dlouholetý i raketový modelář na bezpečnost zvlášť háklivý. No musím říct, že za dobrých čtyřicet let, co jsme v našem modelářském klubu organizovali modelářské soutěže a modelářské předváděcí akce na různé podnikové dny nebo dny obcí, se nikdy nijaký úraz účastníkovi nebo divákům nestal, i když jsme měli pár poruch a dvě nehody. Protože je lepší se dopředu bát (a eliminovat možná rizika), než se později leknout (a řešit pojistné události a vyšetřování).
Spravuji si tak před dílnou jednu červencovou sobotu odpoledne motorovou sekačku, když ticho přeruší ostrý svist raketového motoru, který jsem už dlouho neslyšel. Otáčím hlavu za zvukem, náš pejsek startuje ostrým tempem do rohu zahrady, odkud zvuk přichází. Nad stromy je vidět slabou stopu plynů z prachové nálože hořícího motoru. Náš soused, inženýr důchodce a bývalý manažer, se zřejmě předvádí před vnukem. „Nemá rozum“ – říkám si a věnuji se stávkujícímu karburátoru.
Zanedlouho ticho přetne další ostrý sykot a dýmová stopa tentokráte kreslí typickou „Pavljukovu křivku“. Tedy raketu po vyletení z úkrytu stromů nad jejich korunami vítr obrátil ze strmého stoupavého letu obloukem do roviny a jak postupně klesá tah motoru vyhořením paliva, klesá i trajektorie letu rakety dolů po svahu. Kde jsou v zahradách kurníky, stodoly, terasy, uskladněn rostlinný materiál a rodinné domy… Vše hořlavé.
Vím přesně, co se může stát. Jako hasič mám zkušenosti se špatně mířenými ohňostrojovými raketami na sídlišti, i jako modelář s raketami různých výkonů. No vždy jsme rakety vypouštěli ne-li na fotbalovém hřišti, tak na velké louce. A vždy měli rakety přistávací padák nebo streamer, aby nepadaly volným pádem, ale pomalým letem. To jednak postačilo na vychladnutí raketového motoru, aby nepodpálil ani suchou trávu, jednak jsme měli možnost vždy k přistávající raketě doběhnout. Nejen proto, že jsme viděli, kam padá a chtěli ji znovu použít po výměně motoru. A vypouštění na volné ploše eliminovalo prudké změny dráhy letu, jak se to děje za překážkou anebo mezi stromy.
Jaké bylo moje překvapení veliké, když jsem v neděli těsně u naší terasy se střechou ze solárních panelů našel zbytek raketového motoru ze sobotní předváděčky dědu-idiota. A jaké by bylo překvapení velké u toho vejtahu, kdyby mu u dveří zazvonil policajt a poslal dopis můj právník s vymáháním škody. Jaké by bylo překvapení toho troubu veliké, kdyby raketa letěla o pár stupňů vedle a vlítla přes terasu do obýváku jeho domu…
Modely raket mají velkou počáteční rychlost, kdy i nejmenší aerodynamické zakřivení, například dlouhým skladováním (rakety na fotografiích, které soused v sobotu vypouštěl, byly šest let po záruce – ví tenhle člověk, co udělá například vlhkost s prachovou náloží a co tato po zapálení? Nebál se o zdraví vlastního vnuka? Nebo mu jeho genialita zatemnila mozek?) anebo poruchou, způsobí prudké změny směru letu a namísto do výšky může vletět do bytu a zapálit tam něco.
Modely raket se na zahradě mezi stromy nestartují, protože laik nic neví o vrstvách větru v jednotlivých výškách. Kde se například ve výšce 2 metry a 30 metrů mění nejen síla ale i směr větru a v dalších výškách též. Kdysi mohly raketové motory kupovat jen oprávnění členové modelářských klubů (po důkladném školení a zkouškách) proti občanskému průkazu. Dnes je prodají každému debilovi.
Zanechat odpověď