Černice na zavřeniny i na konzum
Divoce rostoucí černice (ostružiny) jsou mnohými považované za lesní plevel a zahrádkáři se všemožně snaží je na svých pozemcích zlikvidovat. Neuvědomují si, že je to ovoce, které roste prakticky zadarmo. Na svých pozemcích jsme vyčlenili tři místa, kde jsme nechali divoce rostoucí ostružiny růst a pravidelné je obíráme. Něco sníme, něco zakonzervujeme na zimu a příští jaro. Jsou chutné a považujeme je za zdravé.
Máme výhodu velikosti pozemku a proto nás to místo, které zabírají černice, ani moc netrápí. Na dvou místech jsou dokonce mimo ohrazené části pozemku, tak tvoří jakousi přirozenou bariéru. Třetí místo je u plotu v sadu a po jeho linii k nám rovněž prorůstají od souseda, kde je musíme likvidovat na naší straně. Samozřejmě po sběru.
Aby nás ostružiny nevytlačily z pozemku úplně, každý rok je musíme umravňovat. Tedy při sečení nemilosrdně vykosím všechno mladé ostružiní mimo vyhrazený prostor a suché pruty samozřejmě zlikviduji také. Takže až tak úplně bez práce to nemáme, ale určitě je neokopáváme, nezavlažujeme ani nijak jinak kolem nich nešaškujeme. Jen limitujeme místo, které mají vyhrazené.
Ostružin máme tak moc, že je nedokážeme najednou sníst ani s návštěvami. No kompoty ani povidla z nich neděláme. Děláme z nich zavřeniny do malých skleniček postupně tak, jak dozrávají. Takže ani u zavřenin nezpracováváme ovoce hromadně, zkrátka to není náš styl, nemůžeme si dovolit pracovat dva či tři dny jen s jednou plodinou, raději popracujeme každý den na všem. A ze všeho máme trochu, všechno čerstvé.
Zanechat odpověď