Sluníčko svítí každý den jen v romantických filmech. Realita je proto realitou, protože je úplně jiná než idealistické představy. Ale i tak jsem rád, že máme svou solární elektrárnu, protože nám dovoluje dělat věci, které bychom si bez ní možná i rozmysleli.
Zas je tu sezóna vaření povidel a všelijakých pyré z ovoce, či lépe řečeno u nás pečení povidel. A to funguje na principu redukce vlhkosti ovoce. Takže regulérní otázka potom je, co s ní, s tou vlhkostí.
Zahrada nemusí sloužit jen k pěstování tradiční zeleniny a ovoce. Stále větší oblibě se těší méně obvyklé a velmi vděčné rostliny, které při minimální péči přinášejí bohatou úrodu. Mezi takové poklady patří muchovník (často nazývaný kanadská či aljašská borůvka) a ačokča (známá jako paprikookurka). Obě rostliny jsou mimořádně odolné a v zahradě s nimi zažijete spoustu radosti.
Když někomu řeknu, že peníze vražené do nákupu dalšího pozemku nám šetří peníze na rehabilitaci či fitness centrum, většina lidí se na mě dívá jako na vadného. No člověk nemusí být zrovna po operaci, úrazu či nemoci, aby potřeboval pohyb a posilování. A to všechno nám zahrada, kromě jiných benefitů, poskytuje.
O svou úrodu se hospodář musí postarat, nechce-li hladovět. A tak co jsme posbírali rybíz, angrešt, zimolezy, muchovníky i jahody, dozrává další ovoce, na které mají zálusk škodci. Naštěstí se nejedná o žádnou chemii, ochrana plodů arónie na keřích je čistě mechanická.
Ořechy všeobecně patří k plodům, které se dobře a lehce skladují, dokonce bez potřeby trvalého přísunu energie. A jako potravina jsou velmi výživné a hodnotné. A aby člověk „nedával všechna vejce do jednoho košíku“, tak kromě vlašských ořechů pěstujeme i lískové ořechy. A chceme jich pěstovat víc.
Jeden stromek je fajn, pořádný strom je lepší. No když se na jaře objeví mráz nebo v létě sucho, nebo snad kvetou stromy v chladu a včely nelétají, tehdy přijde vhod mít těch stromů víc, aby alespoň nějaké ovoce bylo. Protože když se daří, tak co s ovocem, když je ho hodně, je nejmenší problém. A tak jsme vysadili další čtyři ovocné stromy.
Léto je obdobím sběru a zpracování úrody. Kdo má na pozemku prostor pro ovocné stromy, může se těšit na výrobu svých vlastních přírodních zavařenin. Kompotů a povidel. Aby se vám povidla ze švestek v hrnci nepřipálila, zkuste namísto míchání povidel velkou vařečkou ve velkém hrnci, hodiny nad horkou plotnou sporáku, tentokrát švestková povidla upéct v troubě. Může vám to připadat nezvyklé, ale výsledek vás může jen mile překvapit. Výbornou chutí švestkových povidel a tím, kolik času a sil při přípravě takovéto přípravě oblíbené pochoutky ušetříte.
Ještě jen nedávno začaly dozrávat první zimolezy a pochutnávali jsme si na jejich modrých plodech a už se tu chystá další ovocná hostina. Pod vinnou révou, pod stromy a vlastně všude, kde máme na zahradě nasázené jahody, se objevují první červené plody a lákají ochutnat aj ty, až do bolení břicha 😉 Toto jaro bylo k jahodám milostivé, u nás nezamrznul ani jeden kvítek a tak se teď těšíme na bohatou úrodu. I na její zpracování.
Divoce rostoucí černice (ostružiny) jsou mnohými považované za lesní plevel a zahrádkáři se všemožně snaží je na svých pozemcích zlikvidovat. Neuvědomují si, že je to ovoce, které roste prakticky zadarmo. Na svých pozemcích jsme vyčlenili tři místa, kde jsme nechali divoce rostoucí ostružiny růst a pravidelné je obíráme. Něco sníme, něco zakonzervujeme na zimu a příští jaro. Jsou chutné a považujeme je za zdravé.