Pečení povidel dává zabrat naší elektrárně
Sluníčko svítí každý den jen v romantických filmech. Realita je proto realitou, protože je úplně jiná než idealistické představy. Ale i tak jsem rád, že máme svou solární elektrárnu, protože nám dovoluje dělat věci, které bychom si bez ní možná i rozmysleli.
Zatímco elektrickou zásuvku na stěně bytu, napojenou na elektroměr u vchodu a dále na kabely do distribuční soustavy, je možné (s jistým teoretickým omezením) považovat za neomedzený zdroj (je v ní neomezené množství elektřiny, stačí jen zaplatit po odečtu příslušný nedoplatek 😉), tak fotovoltaická elektrárna je zdrojem omezeným. Elektřiny je v zásuvkách FVE jen tolik, kolik jste si vyrobili, případně uložili do akumulátorů. A za tuto elektřinu je potřeba zaplatit dopředu 😉
Nezáleží jen na tom, kolik máte panelů na střeše a jak výkonných, ani na tom, jak velkou máte baterku. Tyto hodnoty určují jen to, kolik maximálně elektřiny umíte vyrobit za den a kolik maximálně elektřiny můžete uložit. Tedy kolik maximálně můžete spotřebovat v domácnosti, když svítí a když je plná baterka. Jenže když nesvítí nebo svítí jen občas, ani ta baterka nebývá plná 😉 A když do toho máte velkou spotřebu…
Jako když se pečou povidla. Nezdá se to, ale pět kilo směsi ovoce je v elektrické troubě sporáku zhruba pět hodin, a i když termostat střídavě vypíná a zapíná pro udržení nastavené teploty, tak zhruba polovinu toho času obě spirály hřejou. A žerou elektřinu. I kdyby panely jely naplno, tolik nevyrobí, část jde tedy z baterky. A k večeru vyrábějí méně, takže většina z baterky. A přes den plavou po obloze oblaky, takže zase většina z baterky. Aspoň že se trochu nabíjejí, když ten termostat na chvíli vypne.
Samotné upečení povidel bychom zvládli levou zadní. No pokud se peče tři dny za sebou (my máme všeho moc 😀) a k tomu se i sterilizuje (na deset minut sterilizace jede trouba asi 40 minut, než se začne voda v pekáči odpařovat), ráno čerpadlo tahá od 500 do 800 litrů vody a občas je třeba i elektrický bojler aspoň na hodinu zapnout. A k tomu při pečení a sterilizování musí jet i odvlhčovač a při „hlídání“ povidel pracuji na počítači a svítím si v tmavé místnosti. Tehdy mi i kondenzační stopa po letadle dělá vrásky na čele, natož pak polojasná obloha. Naštěstí si ještě v noci nemusím přitápět elektrickým olejovým radiátorem.
Musíme si dát aspoň jeden den s povidly pauzu. A nejen kvůli elektrárně. Neboť nasbírat švestky, to je to nejméně. Ale potom je očistit a připravit je celkem zabračka. Ale kam to směřuje, už musí být každému jasné. Opět budeme přidávat solární panely, jen co dokončím pro ně konstrukci. Víceúčelovou, samozřejmě 😀
Zanechat odpověď