Existuje několik důvodů, proč byste měli chtít, aby vrba rostla i ve vaší zahradě. Pro někoho je to okrasná dřevina, pro někoho zdroj materiálu na proutěné nebo vrbové stavby a pro někoho je to způsob odvodnění části pozemku. Sazenice si můžete nadělat z volně rostoucích vrb v přírodě, nakoupit je u specializovaného dodavatele nebo i nadělat z vlastních rostlin, které jste vysadili v minulosti. Vrby rostou velmi rychle, když mají vhodné podmínky, nejprve ale musíte dostat sazenice do země. Pokud jich je několik stovek, přijde vhod mechanizovaný postup.

V naší zahradě jsme se rozhodli pěstovat Salix Viminalis, vrbu košíkářskou, která nachází své uplatnění i jako energetická dřevina. Prvních 250 sazenic jsme si koupili přes internet a také jsme se zajímali o optimální postup sázení. Zvolili jsme začátek jara, kdy již není půda zmrzlá, ale není horko, aby sazenice stihli zakořenit a nevyschly. Přestože vrba je taková houževnatá, že zakoření prakticky kdykoliv.

Naše sazenice měly podobu krátkých hůlek průměru 12 až 18 mm a délky 30 cm. Internet doporučoval použít štychár (dlouhý a úzký rýč), zapíchnout do země, trochu vykývat, vložit sazenice ve vzdálenosti 30 cm od sebe pod úhlem 60° do hloubky 25 cm a nechat 5 cm trčet nad zemí, t.j, asi 3-5 oček. Zasypat jemným substrátem nebo pískem, dobře přitlačit a polít. Práce na týden 🙂

Vymyslel jsem to jinak. Úhel 60° se dá dobře nacvičit-odhadnout, horší to už může být se vzdáleností. Na to bude třeba šablonu. Dříve, než jsem vyrobil 30 cm laťku s rukojetí, padl mi zrak na smeták. Ručku to už má, jeho délka byla přesně 30 cm. Ušetřena hodina času. Štychár dělá širokou díru do země, při zaplňování je třeba se velmi ohýbat a ani to rytí není bez únavy. Elektrický rýč se sice nevyrábí, ale akumulátorovou vrtačku v dílně mám. I 12 mm půl metru dlouhý vrták SDS do betonu. Stačilo udělat lepicí páskou značku na 25 cm od konce.

Byli jsme na sázení dva. Balík sazenic i nářadí jsme naložili do Motúčka a odvezli na místo činu. Nejde jen o to, abychom se neunavili tlačením obyčejného kolečka, ale nemuseli jsme se pro naše věci ohýbat až na zem. Když vás práce v zahradě zbytečně neunavuje, tak vás více baví.

Takže sázení proutků vrby začíná. Na začátku vyznačené řady šikmo zavrtání do země, vyjmutí vrtáku, namočení sazenice do aktivátoru zakořenění, pomocí plochého kamínku v ruce, ať dlaň nebolí, zatlačit do vyvrtané díry do hloubky 25 cm. Přiložení smetáku coby kalibru vzdálenosti levou rukou, pravou zavrtání vrtačkou do země. Vyjmutí vrtáku, vrbový prut do aktivátoru zakořenění a do země, skalka v dlani. Přiložení smetáku… nebojte se, nebudu zde popisovat postup všech 250 sazenic. Stačí když napíšu, že po dvou hodinách bylo 250 kalibrovaných sazenic v zemi.

Pro úplnost musím napsat, že dvě sazenice se nám v zahradě neujaly. Nevadí, příští jaro jsme z vlastní produkce dosadili dalších 150 sazenic. Jak jsem psal, potřebujeme odčerpat vodu i vyprodukovat nějaký stavební materiál.

Sázet vrbu pomocí 12-18 mm proutků se třemi až pěti očky nad zemí má výhodu, že z oček se vyvinou nové větvičky, které rychle nabírají na délce i objemu. První týdny jsou malé lístky velmi křehké, stačí jemný dotyk a odpadnou. V květnu už pak metrové proutky přibývají i deset centimetrů za den, když je dost vláhy.

Vrba košíkářská se uchytí, i když do země zapíchnete pouze 5 mm silnou větvičku z konce větve. Jen jí déle trvá, dokud zmohutní a první rok většinou roste jen do délky, boční větvičky se vytvářejí většinou až druhý rok. Jaký-takový užitek je z něj jen druhý rok, proto je lepší takový postup zvolit pouze tam, kde vám pomalejší růst nevadí a jen jako spotřebování odpadu, který nechcete prohnat štěpkovačem.