Je sto plzáku hodně nebo málo?
Po delším čase nás navštívil náš kamarád stavař, se kterým jsem konzultoval stav domu před jeho koupí, sám zahrádkář a pěstitel. A vedle jiných témat ohledem permakultury vs. orebného hospodaření přišla řeč i na plzáky, které trápí letos každého bez rozdílu způsobu pěstování.
Kamrád bydlí na vesnici v rodinném domě se standardní vesnickou velikostí pozemku. Je to o dost víc, než se staví dnes v moderních satelitech, ale o dost míň, než využíváme my. Takže je na místě jeho intenzivnější využívání, i když já si umím představit ledasco. Mimo jiné mluvil i o plzácích a že po dešti večer jich sto našel a zlikvidoval.
Pochválil jsem jej a kontroval, že po dešti jsem se večer vydal na procházku a do desáté večer jsem okamžitě zlikvidoval patnáctset plzáků a to v tom nepočítám ty, které se nažrali granulí. Ferramol sype na záhony přítelkyně a máme je i ve dvou pivních pastích na plzáky. A od začátku jara mám „na pažbě“ už 35 000 plzáků. Pravda, už na dvou pozemcích.
„Chceš mi říct, že mých sto plzáků je nic?“ zněla otázka. Protože ho znám už opravdu dlouho, byli jsme kolegové v práci, když jako mladé ucho přišel po skončení vojenské služby do firmy a už před dvaceti lety jsem mu u jedné pracovně-právní záležitosti řekl to, co teď: „Chápeš velmi rychle“.
Literatura uvádí, že jeden plzák může naklást sto až dvěstěpadesát vajíček, z kterých se po krátkém čase líhnou malí plzáčci. Proto musí být boj proti plzákům neúprosný a vytrvalý. Protože poslední zimy jsou mírné a v zimě nevymrznou a plzák španělský nemá u nás přirozeného nepřítele. Proto i v permakultuře musí záležitost vzít do ruky člověk a důrazně nastolovat rovnováhu.
Zanechat odpověď