Jedna míle pro zdraví
Když někomu řeknu, že peníze vražené do nákupu dalšího pozemku nám šetří peníze na rehabilitaci či fitness centrum, většina lidí se na mě dívá jako na vadného. No člověk nemusí být zrovna po operaci, úrazu či nemoci, aby potřeboval pohyb a posilování. A to všechno nám zahrada, kromě jiných benefitů, poskytuje.
Poznávám i v rodině osoby, které si stěžují na bolavá záda, zejména po sérii dní rytí, podle nás zbytečné a škodlivé činnosti v zahradě, rovněž tak po náročných dnech okopávání zeleniny na horkém slunci. I to je úplně zbytečná a pro zeleninu vražedná práce, tak jen prohodím moje obvyklé: „Když vás to baví…“, za což si vysloužím obvykle ještě ošklivější pohled, ne-li přímou slovní výčitku. Vždyť to se přece musí, což nevím? Co už, koně jsem k potoku přivedl, jak to lze lehčeji a bez bolavých zad a léků proti bolesti ukázal, ale nedonutím koně se napít a kdo chce kopat, ať se i utrápí, jeho volba.
Ty bolesti v zádech, stehnech, lýtkách, chodidlech či pod kolenem, to všechno je výsledek problémů s meziobratlovými ploténkami. A to je výsledek nesprávného používání svého těla i nedostatečného odpočinku. A zbytečné práce, která „musí být“ udělána. Abych byl přesnější, problémy s tělem souvisí s nerovnoměrným využíváním celého těla a přetěžováním některých partií. Řešením je „zaměstnat“ i ty ostatní tak, aby byla zátěž těla v rovnováze. A jak poznamenal můj neurochirurg, tělo je třeba zatěžovat jen do bolesti. Bolest je signál přetížení, proto jsem si léky proti bolesti před čtrnácti lety zakázal.
Jelikož už vím, kde jsou asi moje hranice unesené a zvednuté hmotnosti, raději vždy volím vícenásobný přesun s nižší hmotností a v případě zavlažování volím raději chození s konví, než natahování se s hadicí. I velká konev má výhodu, že si do ní víte napustit méně vody, když to tělo cítí.
A tak jsem si jednoho dne spočítal, „zač je toho loket“ když zalévám keře „ve dvojce“. Je jich tam celkem čtrnáct a dvanáct potřebuje deset litrů vody, ty dva nejmenší se spokojí s pěti. Tedy mezi nádrží na vodu a keři udělám celkem 13 krát cestu s plnou konví tam, s prázdnou zpět. Od spojovací branky ke keřům je průměrně 35 m x 13 = spolu cca 450m. Od branky k nádrži je to stejně daleko. Takže dalších 450 metrů. Téměř kilometr s plnou konví, stejně s prázdnou zpět. Tisíc osm set metrů, jedna námořní míle, jedno zalití rybízu, angreštu a josty.
Střídám pravou i levou ruku, dávám si pozor na záda a jejich postavení, kráčím vzpřímený. Potrénuji nejen kotníky, kolena, ale i břišní svaly, trapézový sval, svaly ramen. Netuším, kolik stojí hodina lomcování se železy ve fitku nebo běhání na místě na gumovém pásu na elektrický pohon, ale tady za svou aktivitu dostávám nejen přísun zaručeně čistého kyslíku, vitaminu D a ochutnávku chutných bobulí. Udržuji si zdraví, nemusím za to platit, stejně jako za ovoce. Vím, že není drahé, ale halíře na keřích nerostou. Na rozdíl od toho ovoce 😉
Zanechat odpověď