Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.
Uvedená otázka se zdá být zbytečná. V našich končinách bývá zvykem, že papriky, rajčata nebo kedlubny se vysazují ze sazenic, někdo to dělá i s okurkami, ale kořenová zelenina se vysévá do půdy ze semen. Podobně i hrách nebo fazole. Základním principem při rozhodování, zda vysévat do půdy nebo dělat nejprve sazenice, je teplota půdy a doba klíčení, které rostliny vyžadují. No ale v posledním období začíná do celého procesu „mluvit“ další faktor. I když i ten souvisí s teplotami.
Voda je líná, ta do kopce nepoteče – takto lakonicky zkonstatoval můj strýc při jedné návštěvě u nás na pozemku, co je potřeba mít na paměti pokaždé, když uvažujeme o vodě na pozemku a na stavbě. Zkušený stavař – starý praktik mé nejen naučil základům proutkaření, ale i chování se k vodě jako takové. A vždy si na jeho slova vzpomenu, kdykoliv se bavím anebo slyším o tom, jak se někdo trápí s vodou. Až už jejím přebytkem nebo nedostatkem. Typickým příkladem v zahradě jsou vyvýšené záhony. Jedněmi zbožňované, druhými zatracované. Snad proto, že pořád nepochopili jejich princip a jak je používat.
Letos ještě nebylo takové sucho, aby začaly usychat rostliny, zejména když je máme mulčované jehličím z vánočních stromků a senem. Ze šťavnatých malin se v průběhu několika dní staly sušenky, doslova ze šťávy vycucané torza plodů. Na zaplakání. Dal jsem si tu námahu a věnoval problému trochu času, nakonec mě ale zjištění přímo šokovalo. V sousedství dva včelaři chovají včely medonosné, ale zřejmě minimálně jeden to nedělá dost dobře.
Češi jsou národem zahrádkářů. Pěstujeme prostě všechno, co nám na záhonku nebo v trávníku dokáže vyrůst. Jabloně, hrušně, slivoně, třešně, broskve, meruňky, víno, angrešt, rybíz, maliny, ostružiny a nekonečné množství různé zeleniny. Pokud nestříkáme, tak je to všechno BIO!
Čím dál více lidí využívá svou zahrádku nebo balkón pro pěstování zeleniny a není divu, neboť doma vypěstovaná zelenina je levnější a zdravější. Navíc mnohým dělá radost, že si sami něco vypěstovali. Mnozí si kupují rostliny a jen si je doma přesadí, ale nebojte se sáhnout po semínkách a vyzkoušet si celý proces sami doma.
Nejednou při diskusích s jinými zahrádkáři padla věta o kvalitě či nekvalitě půdy v jejich či naší zahradě, jako předpokladu k pěstování zeleniny. S tím se nedá nesouhlasit. Co jsem však při takových rozhovorech vypozoroval, téměř vždy přátelé považovali stav půdy za neměnný fakt. Za danost, která navždy určuje druh zahrady a její výnosnost i náročnost práce. A to je přesně ta věc, kterou jsem vždy rozporoval. Podle mě je to úplně jinak.
Naší zahradní sousedé i známí si už zvykli, že jsme „líní zahrádkáři“ a neryjeme a že namísto okopávání záhony přikrýváme vrstvou mulče. Už je nepřekvapuje pohled na záhony papriky nebo okurek, kde místo vzorně okopané hlíny vidí kolem rostlin slámu nebo seno. Pomalu berou na vědomí fakt, že záhony jsou jako prostřený stůl, kam se nestoupá. No nás mnozí překvapily otázkou, která souvisí s podzimním úklidem zahrady po sklizni. Kdy se mulč dává ze záhonů pryč a co se s ním dělá?
Skoro v každé příručce pro zahrádkáře v části o výsadbě nových ovocných stromů najdete doporučení vykopat jámu pro strom s dostatečným předstihem. A v některých i odůvodnění, že proč. V minulosti nezkušení pěstitelé hltali různé ročenky a příručky a mnozí to dělají i nyní, aniž by přemýšleli nad tím, co čtou a co dělají nebo že by si věci ve své zahradě odzkoušeli. Možná by zjistili, že zahradničení ani nemusí být tak složité a komplikované, jak se jim snaží někteří odborníci namluvit.
Po dlouhé, šedé zimě opět přichází jaro a jakmile se trochu oteplí, zahrada začne znovu ožívat. Jako první vyraší jarní cibuloviny. Kvetou jen krátce, takže je o důvod víc si je pořádně užít.