Tento rok je léto enormně horké, suché a hlavně dlouhé. Když v druhé polovině června píši tento článek, je to už měsíc, co u nás nepršelo. Před třemi týdny byly nějaké srážky, ale jen lokálně, v některých vesnicích doslova slilo, jinde sprchlo a v naší zahradě nic, ani kapka. Neumím si představit, jak bychom fungovaly ve staré zahradě, odkázáni jen na dešťovou vodu ze střechy chatky v nádrži. Co víme od známých, jsou už dávno bez vody, kterou musí do zahrádky dovážet. My využíváme vodu z vlastní studny, ale hlavně se nám díky důslednému mulčování všech rostlin podařilo snížit spotřebu vody.

Ještě si dobře pamatuji, jak jsme v takových dnech doslova šetřily vodou tak, že jí dostávali rostliny jen tolik, aby přežili. O nějakém růstu nebo plození nebylo ani řeči. Jediným úkolem bylo vytipovat ty, o které nám jde především, ty zachránit před uschnutím a s ostatním se smířit. Nebyly žádné květiny, žádné ovoce, žádná úroda. Když stromy nebo keře nemají vláhu, nemají šanci rodit ovoce. Papriky a rajčata jsme v takových podmínkách raději ani nepěstovali.

Nyní máme novou zahradu a v ní studnu. Vodu vždy vytáhnu čerpadlem do velké nádrže, kde se na slunci zahřeje, abychom při zalévání před večerem netrápili rostliny tepelným šokem. Sousedé polévají zahradu pomocí čerpadla a hadice, ale to je jejich věc. My raději rozneseme vodu v konvách, při tom vždy zkontrolujeme každou jednu rostlinu. A díky vodě nám stále plodí okurky, rajčata, papriky, ale také jahody, maliny nebo muchovník. Nemusíme odsuzovat některé rostliny na smrt uschnutím pro nedostatek vody, nemusíme se smiřovat se ztrátou úrody.

Mezi námi a sousedy je v zalévání ještě jeden rozdíl. Zatímco oni mají své záhony vzorně vyplety od plevele a udržované pěkné a čisté, naše rostliny mají kolem sebe mulč ze slámy nebo sena, které jsem nakosil na našich travnatých plochách. Zatímco jejich upravené plochy holé země po polití pořádně ztvrdnou a co pár dní musí hospodyně okopávat, naše vrstvou sena a slámy pokryté záhony netrpí přísuškem a neroste na nich plevel, tedy nepěstované doprovodné rostliny.

Holá odkrytá zem pod rajčaty nebo okurkami trpí vysušováním horkým sluncem. A když se do toho přidá ještě horký vítr jako teď, dílo zkázy je dokonáno. Zem je beznadějně suchá, nemá jakou vláhu poskytnout zelenině. Naše nastýlka ​​pod keři zadrží vláhu, nepustí teplo k zemi, brání vypařování vody. Veškerá zůstane k dispozici zelenině po celý den. Ve výsledku nám na zavlažování stačí méně vody, méně elektřiny spálíme v čerpadle, provoz zahrady je levnější, stejně jako vyprodukovaná zelenina.

Holá zem je náchylná k erozi. Vítr odnáší z povrchu drobné částečky země, pokud přijde prudký liják, spláchne vrstvu úrodného substrátu mimo záhony. Kde v přírodě uvidíte holou nepokrytou zem? To jen člověk dělá takové excesy, příroda okamžitě každé holé místo přikryje rostlinami, aby chránila zem před prudkým sluncem, větrem, vysušováním, odplavování. A hloupý člověk všechny rostliny ze záhonu vytrhá, neboť mu prý berou vláhu a živiny. Přitom tam rostou proto, aby mu pomáhali, ale nechápající zahrádkář bude s přírodou bojovat. Nakonec i tak bude po jeho, ačkoli ho to bude stát mnohem více peněz i úsilí. Divné.

Když se u nás v nastýlce ​​objeví nějaká plevel, také ji vytrhneme a položíme na nastýlku. Ať se rozloží a poskytne živiny, které vytáhla ze země, pěstované zelenině. Ať slouží jako přikrývka před ostrým sluncem a silným větrem. Ať nám stačí méně zavlažovat, ať zahrada nepředstavuje dřinu ale relax.