Dobrá půda
Nejednou při diskusích s jinými zahrádkáři padla věta o kvalitě či nekvalitě půdy v jejich či naší zahradě, jako předpokladu k pěstování zeleniny. S tím se nedá nesouhlasit. Co jsem však při takových rozhovorech vypozoroval, téměř vždy přátelé považovali stav půdy za neměnný fakt. Za danost, která navždy určuje druh zahrady a její výnosnost i náročnost práce. A to je přesně ta věc, kterou jsem vždy rozporoval. Podle mě je to úplně jinak.
Zažili jsme to už v bývalé zahradě v zahrádkářské osadě, která vznikla na neúrodné půdě, kde bývalý Státní statek odmítl pěstovat obilniny. Po dešti byla zem rozmáčená, v době sucha beznadějně tvrdá a rozpukaná. Kdo neměl možnost chodit tam každý den a zavlažovat, neměl šanci vypěstovat jakoukoliv zeleninu. Ostatní tvrdě dřeli, aby půdu udržely jako tak kyprou a stále dovážely vodu na zavlažování zeleniny.
Je tu špatná půda – slýchavali jsme často. Když přítelkyně místo používání netkané textilie při pěstování jahod začala používat nastýlku, kdy révu namísto okopávání zatrávnila a pravidelně mulčovala a na nastýlku používala nejen posečenou trávu, ale také listí, začala se půda měnit.
Výrazná změna nastala, když pod stromy začala pěstovat cherry rajčata. Malé keříky byly méně náročné na vodu, nastýlka z různých rostlinných materiálů jim pomáhala zvládat sucho. Už po roce bylo znát, že půda je kypřejší díky žížalám, které zde získaly lepší podmínky, i kořenům rostlin, které pomáhaly měnit strukturu půdy. Postupně půda obsahovala více humózních látek a lépe a déle udržela vodu po deštích.
Zažil jsem situaci, kdy na tři ary takové půdy dovezli osm tun černého písku z uhelného dolu. Už jen ta dřina při jeho rozvozu po pozemku by mě odradila. Ve výsledku pár centimetrů písku po zarytí ani nebylo znát. Písek snad malinko zlehčil půdu, ale stále se jednalo o anorganický materiál. Pěstování to téměř nepomohlo. Černý písek z hlíny černozem neudělá.
Všichni vědí, že pěstováním se půda vyčerpává o živiny. A všichni vědí, že živiny je nutné doplnit. Ti línější používají umělá hnojiva, dodají přesně daný poměr základních živin, většinou dusíku, fosforu a draslíku. Poctivější shánějí kravský, koňský nebo ovčí hnůj a nevadí jim smrad při jeho rozmisťování na pěstební plochy.
Málokdo ví, že hnůj se zaorával nebo zaryl proto, aby se dusík, plyn, neztrácel z hnoje do vzduchu ale zůstal v půdě. Málokdo ví, že hnůj není ani tak přímé hnojivo, jako potrava pro žížaly a bakterie, které z toho všeho udělají ty pravé podmínky pro pěstování rostlin. Jejich snahu však výrazně podkopává právě to rytí či orba.
V zásadě ale tento princip může nejen vrátit do půdy vyčerpané živiny, ale dodat jich trochu víc, než jsme minulou sezónu spotřebovali. Těmi živinami jsou zejména organické složky, humózní částice. Získané nejen pravidelným hnojením chlévskou mrvou. Podíl humusu v půdě, a tím i její schopnost zadržovat více vody, zvýší i mulčování slámou nebo senem.
první ředkvičky
Nastýlku je třeba každoročně doplňovat, protože starší materiál se zespodu vlivem vlhkosti, žížal a bakterií mění na humus a permanentně přihnojuje půdu a zlepšuje její kvalitu. Během pár let tak dokážete efektivně změnit vlastnosti zahrady, minimálně na plochách určených pro pěstování. Bez orby, rytí neboť kopání. Záhony v trávníku je vhodné ohradit fošnami nebo trámy.
Kvalita půdy není neměnná. Kvalita půdy nepředstavuje stav, ale proces. Když vám někdo pochválí zahradu slovy „Ty tu máš dobrou půdu“, tak vlastně chválí vaši práci v zahradě. Když se někdo stěžuje „Mám tu špatnou půdu“, tak tím přiznává, že je líný s tím něco dělat nebo tomu nerozumí a měl by zvážit, zda chce být zahrádkářem. Nebo se rychle začít zajímat o procesy v půdě, aby svou situaci zlepšil a usnadnil od zbytečné dřiny.
Zanechat odpověď