Rýt na podzim nebo ne?
Zahrádkářství je jako náboženství. Každý věří něčemu jinému. Pokud věříte na obracení půdy a její rozmrzání, ryjte dále. Pokud vám vrtá v hlavě, jak jiní mohou úspěšně pěstovat zeleninu bez zbytečné dřiny a bolestí zad, můžete to zkusit jinak. Přečtěte si důvody, proč je nerýt lepší. Možná vás to zaujme, možná to vyzkoušíte na malé části vaší zahrady a možná s tím nebudete souhlasit. Na tom však nezáleží. Nerytí funguje a často lépe, než ortodoxní přístup „protože se to tak vždy dělalo“. Permakultura není žádný moderní výmysl, jak často tvrdí média. Je to odkoukané od přírody a ta je tu už miliardy let. Úspěšně.
Chodíváte do lesa? Všimli jste si, jak tam vypadá zem? Pod stromy a keři je vrstva listů, větviček, žaludů, kaštanů a jiných plodů či zbytků rostlin. A z toho vyrůstají… ne, tráva to není. Tráva roste tam, kde nejsou stromy, tam, kde nic shora nepadá. Pod stromy z této hmoty vyrůstají další stromky a keře. Když se pokrčíte a prohrabete tuto napadanou směs, zjistíte, že zatímco na vrchu jsou nejnovější větvičky a listí, směrem dolů se materiál postupně rozkládá a ani nevíte, kdy je již místo listí zem. Zahradníci zvyknou tuto hmotu nazývat „hrabanka“ a nezřídka si ji nosí domů, do zahrad. A pokud dokážete rozlišit hrabanku a půdu pod ní, jistě neunikne vaší pozornosti, že půda pod vrstvou nápadaného listí je krásně kyprá. Kdo ji oře?
Stejné prostředí dokážete vytvořit i ve své zahradě. Když na trávník nebo záhon navrstvíte dřevní štěpku, slámu nebo seno či kombinaci všeho, po čase začnou spodní vrstvy odhnívat, ztrácet svou původní strukturu a promíchávat se s původní zeminou. Rozklad na stavební látky činí z rostlinných zbytků hnojivo. A nejen to.
Mnoho zahrádkářů má problém přiznat si existenci půdního hmyzu a žížal. Přiznat si, že hnůj-hnojivo jsou vlastně hovna. Trus žížal, které požírají rostlinné zbytky. Ať už z pěstovaných rostlin nebo těch dodaných jako nastýlka na povrch půdy. Že odpočatá půda neznamená, že zem není obdělávána. Země není sval, nemusí odpočívat. To jen znamená, že necháme žížaly a půdní bakterie v klidu produkovat hnůj a živiny, dokud zase zasadíme nebo zasejeme pěstované plodiny. Že alespoň rok nebudeme orat či rýt takovou zem, aby měla čas obohatit se o živiny, které jsme pěstováním spotřebovali.
No ale pokud můžeme nechat rok půdu regenerovat se a dodat jí živiny, proč bychom to nemohli dělat kontinuálně? Proč by celý rok nemohl být na půdě mezi pěstovanými rostlinami mulč? Proč by nemohli žížaly celý rok požírat odumřelé části rostlin a doplňovat živiny? Proč musíme každý rok na podzim záhony zrýt, prohodit vrstvy bakterií vzhůru nohama a nechat většinu z nich zničit? Proč musíme žížaly vystavit chladu a mrazu a zahubit je? Protože se to vždy tak dělalo?
Deset centimetrová vrstvu nastýlky ze sena dokáže ochránit půdu před zamrznutím. Pokud je v noci mínus dvacet a přes den minus deset stupňů Celsia, zem je pod mulčem zamrzlá tak do hloubky pět až deset centimetrů. Ověřeno. A níže už může dále klidně běžet půdní život. Žížaly obohacují půdu o humus, kypří zem a s přicházejícím jarem vystupují blíže k povrchu, jak zem rozmrzá.
Když přijde čas sázení sazenic zeleniny, stačí odhrnout mulč, v kypré půdě vyhloubit jamku a dát sazenice do kypré, vlhké a prohnojené země.
Sami se musíte rozhodnout zda i tento podzim budete pokračovat v boji proti přírodě nebo začnete pěstovat svou zeleninu tak, abyste ji neměli vykoupenou dřinou, bolavým zády a problémy s koleny. Zda budete dále zavlažovat záhony více, než je nutné, nebo necháte nastýlkou vodu chránit před větrem a sluncem. Sami si vyberte, zda budete nadále pravidelně přihnojovat půdu na jaře a na podzim, nebo to necháte na přírodu, aby to dělala kontinuálně a trvale za vás. „Každý ví“, že záhony je třeba rýt, ale nikdo vám neřekne, proč. Já tvrdím, že je to zbytečné, ba dokonce kontraproduktivní, a proč to nedělat, jsem napsal v tomto článku. Rozhodnout se musíte sami, čemu budete věřit a co vyzkoušíte.
Zanechat odpověď