Poslední roky se nám, a nejen nám, stává, že část výsevu zeleniny nevzejde a i sazenice bývají poničené. Za všechno může bujný půdní život. Když jsou semínka kupovaná, naštve to dvojnásob. Nakonec jsme, inspirováni internetem, našli zajímavé a fungující řešení.
Uvedená otázka se zdá být zbytečná. V našich končinách bývá zvykem, že papriky, rajčata nebo kedlubny se vysazují ze sazenic, někdo to dělá i s okurkami, ale kořenová zelenina se vysévá do půdy ze semen. Podobně i hrách nebo fazole. Základním principem při rozhodování, zda vysévat do půdy nebo dělat nejprve sazenice, je teplota půdy a doba klíčení, které rostliny vyžadují. No ale v posledním období začíná do celého procesu „mluvit“ další faktor. I když i ten souvisí s teplotami.
Voda je líná, ta do kopce nepoteče – takto lakonicky zkonstatoval můj strýc při jedné návštěvě u nás na pozemku, co je potřeba mít na paměti pokaždé, když uvažujeme o vodě na pozemku a na stavbě. Zkušený stavař – starý praktik mé nejen naučil základům proutkaření, ale i chování se k vodě jako takové. A vždy si na jeho slova vzpomenu, kdykoliv se bavím anebo slyším o tom, jak se někdo trápí s vodou. Až už jejím přebytkem nebo nedostatkem. Typickým příkladem v zahradě jsou vyvýšené záhony. Jedněmi zbožňované, druhými zatracované. Snad proto, že pořád nepochopili jejich princip a jak je používat.
Letos ještě nebylo takové sucho, aby začaly usychat rostliny, zejména když je máme mulčované jehličím z vánočních stromků a senem. Ze šťavnatých malin se v průběhu několika dní staly sušenky, doslova ze šťávy vycucané torza plodů. Na zaplakání. Dal jsem si tu námahu a věnoval problému trochu času, nakonec mě ale zjištění přímo šokovalo. V sousedství dva včelaři chovají včely medonosné, ale zřejmě minimálně jeden to nedělá dost dobře.
Češi jsou národem zahrádkářů. Pěstujeme prostě všechno, co nám na záhonku nebo v trávníku dokáže vyrůst. Jabloně, hrušně, slivoně, třešně, broskve, meruňky, víno, angrešt, rybíz, maliny, ostružiny a nekonečné množství různé zeleniny. Pokud nestříkáme, tak je to všechno BIO!
Čím dál více lidí využívá svou zahrádku nebo balkón pro pěstování zeleniny a není divu, neboť doma vypěstovaná zelenina je levnější a zdravější. Navíc mnohým dělá radost, že si sami něco vypěstovali. Mnozí si kupují rostliny a jen si je doma přesadí, ale nebojte se sáhnout po semínkách a vyzkoušet si celý proces sami doma.
Nejednou při diskusích s jinými zahrádkáři padla věta o kvalitě či nekvalitě půdy v jejich či naší zahradě, jako předpokladu k pěstování zeleniny. S tím se nedá nesouhlasit. Co jsem však při takových rozhovorech vypozoroval, téměř vždy přátelé považovali stav půdy za neměnný fakt. Za danost, která navždy určuje druh zahrady a její výnosnost i náročnost práce. A to je přesně ta věc, kterou jsem vždy rozporoval. Podle mě je to úplně jinak.
Naší zahradní sousedé i známí si už zvykli, že jsme „líní zahrádkáři“ a neryjeme a že namísto okopávání záhony přikrýváme vrstvou mulče. Už je nepřekvapuje pohled na záhony papriky nebo okurek, kde místo vzorně okopané hlíny vidí kolem rostlin slámu nebo seno. Pomalu berou na vědomí fakt, že záhony jsou jako prostřený stůl, kam se nestoupá. No nás mnozí překvapily otázkou, která souvisí s podzimním úklidem zahrady po sklizni. Kdy se mulč dává ze záhonů pryč a co se s ním dělá?
Skoro v každé příručce pro zahrádkáře v části o výsadbě nových ovocných stromů najdete doporučení vykopat jámu pro strom s dostatečným předstihem. A v některých i odůvodnění, že proč. V minulosti nezkušení pěstitelé hltali různé ročenky a příručky a mnozí to dělají i nyní, aniž by přemýšleli nad tím, co čtou a co dělají nebo že by si věci ve své zahradě odzkoušeli. Možná by zjistili, že zahradničení ani nemusí být tak složité a komplikované, jak se jim snaží někteří odborníci namluvit.
Po dlouhé, šedé zimě opět přichází jaro a jakmile se trochu oteplí, zahrada začne znovu ožívat. Jako první vyraší jarní cibuloviny. Kvetou jen krátce, takže je o důvod víc si je pořádně užít.
Společným jmenovatelem bylin nazývaných jako cibuloviny je přítomnost dužnaté cibule nebo hlízy v zemi a skutečnost, že se vysazují na podzim – zpravidla od září do listopadu. Dužnaté bývají i jejich listy. Květy všech jarních cibulovin jsou nádherně barevné a voňavé.
Menší cibuloviny vydrží na jednom místě déle a vyrůstají opakovaně zpravidla až několik let, větší je nutné sázet každý rok znovu. Každoroční výsadba se týká i kultivarů, které by mohly opakovaným růstem ztrácet své vlastnosti.
Drobné cibulky se vysazují do hloubky 5 až 10 cm, mohutnější cibule a hlízy do 20 cm hluboké jamky. Cibule menších druhů můžeme sázet přímo do trávníku, ale vzhledem k suššímu období, jež u nás momentálně panuje, je lepší jejich výsadba přímo do záhonu, kde mohou být pravidelně zalévané. Do jedné jamky se u drobnějších druhů dává několik cibulek. Vetší cibuloviny se sázejí jednotlivě a je vhodné je před výsadbou dát do košíčku, aby si na nich nepochutnali hlodavci.
Nabídka zahradnických e-shopů je pestrá, tak se pojďme podívat z čeho můžeme vybírat. Některé jsou notoricky známé a určí je i malé dítě, jiné jsou exotické a méně tradiční.
Něžné sněženky a bledule, rostoucí v trsech, se hodí hlavně k výsadbě do trávníku nebo pod listnaté stromy. Jejich cibulky lze koupit, ve volné přírodě se však jedná o chráněné druhy, takže jejich vyrývání je přísně zakázáno. Abychom dosáhli kýženého efektu bílého jarního koberce, při výsadbě cibulkami nešetříme. Pozor, aby nebyly vyschlé. Sázíme jen ty dužnaté s tenkou slupičkou.
Tulipány kvetou bohužel jen krátce. O to více se na ně na jaře těšíme. Bylo vyšlechtěno obrovské množství odrůd, které se liší nejen barvou, ale třeba i tvary okvětních lístků. Ty mohou být různě vykrajované nebo pilovité. U vysokých odrůd s mohutnějším květem pozor na vítr, jež má za následek jejich poléhání. Tulipány porostou na lehčí odvodněné půdě, příliš mnoho vláhy jim spíše uškodí. Mohou lemovat cestičky nebo se vysazují do záhonu. Některé odrůdy kvetou až v červnu. Krásně se vyjímají v kytici.
Je známo téměř 60 druhů narcisů. U nás není žádný původní. Pocházejí z oblasti kolem Středozemního moře. Vysazujeme je od října do listopadu do trávníku, záhonů nebo pod stromy. Preferují vlhčí půdu a prospěje jim občasné přihnojení. Porostou na slunci i v polostínu. Narcisy se šlechtí se několik století a věnuje se jim mnoho zahrádkářů. Dekorativní jsou ve vázách – kytice žlutých nebo bílých narcisů v nádobě je ozdobou každého pokoje.
Nebesky modré květy modřenců se budou vyjímat v trávníku, v trsech pod stromy, v záhonech nebo na skalkách. Porostou nejen na slunci, ale i v mírném polostínu. Sytě modrá barva na jaře vytvoří nádherný kontrast s ostatními jarními cibulovinami. Modřenců existuje na 50 druhů, některé rostou ve volné přírodě i u nás. Například modřenec tenkokvětý, který je chráněný.
Přestože jméno nesou podle řeckého hrdiny, pocházejí hyacinty z Asie. Nevysadit je by byla škoda – květ je bohatý a silně voní. Pěstuje se druh hyacint východní, ze kterého byla vyšlechtěna řada odrůd s květy modrými, rudými i žlutými. V záhonu poroste v lehčí půdě obohacené o živiny. Aby cibule vysazené na podzim nezmrzly, je dobré je chránit chvojím. Hyacinty se hodí také pro pěstování v nádobách – okrášlí balkóny a v nádobách je lze i urychlit, takže pokvetou i v zimě. Po odkvětu je možné hyacinty vysadit na zahradu. Před výsadbou odstraníme stonek s odkvetlým květem, ale listy ponecháme.
Česnek známe jako užitkovou zeleninu, ale mnoho druhů se pěstuje také pro krásu svých bohatých květenství. Česneky preferují slunná stanoviště a lehčí, dobře propustné půdy. Kvetou o něco později než ostatní okrasné cibuloviny. Drobnější česneky doladí skalky i do záhony. Cibulky mohou přezimovat, ale doporučuje se překrýt je chvojím.
Její jméno znají všichni luštitelé křížovek. Je také nazývána jako kana. Vyniká tmavě zelenými listy a zajímavě tvarovanými květy. Nepochází však z Indie, ale ze Střední a Jižní Ameriky. Rozšířila se i do tropických oblastí dalších kontinentů. Rozmnožuje se hlíznatými oddenky. Na pěstování je poněkud náročnější, neboť se jedná o teplomilnou rostlinu. Vyžaduje slunná místa, propustnou půdu obohacenou o kompost a dostatečnou zálivku. Je vhodnější ji před výsadbou do záhonu předpěstovat v nádobě. Zimovat by měla v interiéru.
Rostliny exotického vzhledu, které se rozmnožují pomocí podzemních hlíz, porostou v polostínu nebo ve stínu. Na jaře okrášlí zahradu svým květem, v září dozrávajícími bobulemi. U nás rostou jako původní dva druhy. Byly vyšlechtěny také odrůdy se skvrnitými listy. Nejvhodnější pro jejich výsadbu jsou místa pod stromy nebo na okraje zahradního jezírka.
Kosatce jsou rozšířeny hned na několika kontinentech. Rostou i v naší volné přírodě. Bylo vyšlechtěno mnoho odrůd lišících se vzrůstem i barvou květů. Jedná se o jedny z nejstarších okrasných rostlin. Jejich extrakty se využívají i při výrobě parfémů. Drobné kosatce okrášlí skalku, vyšší pěstujeme v záhonu. Jedná se o majestátní jarní cibuloviny, které nesmějí chybět v žádné zahradě. Je-li teplá zima, vykvétají již koncem února. Cibulky vydrží v zemi několik roků, není třeba je sázet každý podzim.